Žiadne vynálezy a patenty neprichádzajú “na svet” zásluhou jednotlivcov. Všetky sú spoločným výtvorom ľudí a preto by mali byť aj ich spoločným vlastníctvom.
Na mnohé veci prichádza niekoľko ľudí naraz, no nie všetci majú skúsenosti, možnosti a prostriedky na to, aby si dali nápad patentovať. Preto vzniká súťaž a dokonca kupčenie a krádeže ideí, projektov, nápadov a patentov.
Skutočný voľný trh a skutočná ľudskosť by možno vedeli nájsť rovnováhu ale ani jedno nemáme k dispozícii. Veľké spoločnosti si dali patentovať programi, ktoré ich autori medzi sebou zdieľali a sami autori im museli za ich používanie platiť. Voľný trh by mohol skutočne fungovať ako voľný, keby mali všetci ľudia prístup ku všetkým informáciám.
Vyzeral by celkom inak, ako vyzerá deformovaný trh dnes. Konkurencia, skupovanie a taktizovanie s patentami za účelom peňažných ziskov brzdia vývoj ľudstva a spôsobujú globálnu krízu. Zmeňme to.
V oblasti autorských práv sa už čosi prevratné podarilo urobiť. Licencie Creative commons umožňujú autorom poskytovať prístup k svojim dielam podľa toho, ako si prajú.
“Copyright navzdory snaze řady novodobých teoretiků nemá původ v ušlechtilé snaze podpořit kreativní činnost umělců, ale jednalo se, podobně jako tomu bylo u patentů, o záměrný a velmi dobře vypočítaný akt státní moci. „[Zastánci přirozeného vzniku copyrightů se] odmítají zabývat historickými vazbami mezi copyrightem a udělování tiskařských monopolních výsad panovníkem, jeho snahou potlačit kacířská a buřičská díla a provádět censuru všech publikací.
Tento způsob argumentace rozčiluje teoretiky, kteří vystupují proti copyrightům a poukazují na to, že prvním zákonem o copyrightu v historii byl Statute of Anne z roku 1710, který byl přímým produktem spletité řady monopolních výsad, nařízení Královského soudu (StarChamber) a licenčních zákonů a představoval systém, jehož součástí byla povinná registrace titulů u Stationers' Company.“23, 24 Company of Stationers (dále jen Společnost) byla stanovena v roce 1557 královnou Marií a byl jí udělen monopol na tisk a registraci titulů u této společnosti. Jednalo se o pokus udržet si kontrolu nad tiskem v okamžiku, kdy vynález knihtisku prudce změnil situaci a omezil klasické způsoby fungování státní moci.”
… a veľa ďalších zaujímavých vecí o vzniku práv a dnešnom stave problémov s autorskými právami sa dočítate v článku The Pirate Bay – v zátoke niečo smrdí
Švédska Pirátska strana (Piratpartiet)
bola založená v roku 2006 a inšpirovala podobné politické hnutia v mnohých ďalších krajinách. Hlavným bodom jej programu je reforma zákonov o autorskom práve, zrušenie patentov a posilnenie práva na súkromie.
Švédska Pirátska strana v europarlamente!
Profesor práv chce v USA dokázat, že nekomerční sdílení není ilegální
Zkušený profesor práv Charles Nesson z Harvardovy právnické univerzity si vzal velké sousto. V obhajobě sdíleče Joela Tenenbauma hodlá soud přesvědčit o tom, že sdílení hudby a filmů, za předpokladu, že není prováděno za úplatu, spadá pod „fair-use right“, tedy právo na rozmnoženinu pro osobní potřebu. Jeho vítězství by mohlo vnést do amerického soudního systému precedent, z něhož musí mít filmový a hudební průmysl zákonitě noční můry. V podstatě by se tak zlegalizovalo veškeré nekomerční sdílení a nelegální by zůstalo pouze vytváření „pirátských“ nosičů určených k prodeji a obohacování „pirátů“. Cesta, kterou na to chce Nesson jít, má logický podklad: kde příjemce rozmnoženiny za ni neplatí, vzniká přesně nulová škoda, naopak kde za ni platí, pak vzniká právě taková škoda, kolik příjemce zaplatil, neboť jde o částku, kterou mohl inkasovat průmysl (a to za předpokladu, že by za ni skutečně dotyčné dílo nabízel), ale zůstala výhradně v rukou piráta.
Právo na „fair-use“ je prý definováno čtyřmi faktory a profesor Nesson si je jistý, že dokáže před soudem podat důkazy pro všechny čtyři. Zároveň u soudu hodlá použít jako obranu argument, že „vlastník práv ví a počítá s tím, že když nějaké dílo publikuje, může se objevit na P2P sítích.“
Dvoudílný dokument Steal this film nás zavede do prostředí sdílení souborů. Problematika autorských práv byla z mého pohledu vždy jasně daná. Zejména pak argumenty, že umělci si musí nějak vydělat na živobití. Možná to ale bylo z důvodu, kdy člověk neslyší druhou stranu barikády a sám si je vědom, že při sdílení souborů pod copyrightem se dopouští trestného činu. Pojďme se ale podívat na argumenty protistrany.
První díl nám ukazuje razii v serverovně sdružení The Pirate Bay a snahu Hollywoodských studijí vymoci si vlastní copyrightový zákon v suveréním Švédsku.