„V devatenáctém století se demokracie, mimo jiné, zakládala také na majetkových poměrech, a decentralizace majetku byla ochranou proti libovůli vlád,“ je věta, kterou nenapsal žádný z teoretiků Světového sociálního fóra, nýbrž Ferdinand Peroutka před šedesáti lety v Demokratickém manifestu.
…
Od krize ke kolapsu
Zkrocení globalizované ekonomiky řízené korporacemi, bláznivě vlekoucími svět od krize ke kolapsu, manipulujícími veřejným míněním s gustem diktátorů, ožebračujícími celé země a pustošícími nezřízeně planetu, je úkol, na němž bytí či nebytí demokracie záleží dnes.
Pověst demokracie
Demokracie se skutečně ocitá v situaci, kdy znovu musí obhájit svou dobrou pověst.
Buď se jí podaří světovou ekonomiku znovu decentralizovat tak jako v devatenáctém století a znovu ji se vším všudy vrátit pod legitimní kontrolu svobodné politiky,
anebo z řetězu utržená ekonomika vyvolá chaos, který znovu může otevřít truhlu, do níž většina světa prozatím uzavřela nepodařenou sestřenici demokracie – diktaturu.
Jakkoli to tedy na první pohled nemusí takto vypadat, současné sociální hnutí otřásající Řeckem a přenášející se odtud i do dalších evropských zemí se týká právě této prazákladní diskuse a skutečně obnáší naději, že k potřebné proměně politiky a k obrodě demokracie přispěje.
Vznik krize naopak dlouho předem předvídali mnozí z kritiků neoliberálního modelu na základě čím dál od reality odtrženější povahy globálního kapitalismu. Přesto, a skutečně bez jakékoli jiné nežli mocenské logiky, se mimořádně nákladná řešení krize prosadila nikoli podle návrhů principiálních kritiků neoliberálního modelu, hlavní slovo dostali znovu standardní neoliberální ekonomové.
Zátěž obrovských ztrát tak nenesou nadnárodní finanční a obchodní korporace, ale přenáší se na veřejné rozpočty.
…
Byznysmeni, kteří občany vyspělých demokracií připravili svými neodpovědnými spekulacemi o nehorázná jmění, už zase, jen co je veřejné rozpočty vytáhly z tísně, hýří sebevědomím a přeochotně rozdávají baziliškovské rady, jak by se jim nemotorné státy neměly plést do podnikání, jež je přece pro všechny tak užitečné.
zapotřebí pořádné porce drzosti
Je k tomu vlastně zapotřebí pořádné porce drzosti: Způsobit škodu, za kterou by bylo možné koupit půl světa. Nechat si ji od obyčejných lidí zaplatit. Pak jim říct, že se budou muset hodně uskrovnit, aby to výkupné dokázali splatit. Dále je upozornit, že by také možná mohli trochu spořit, kdyby to byznysu znovu nevyšlo. A konečně jim vyložit, že do toho, jak se bude ekonomika dál řídit, mnoho co mluvit nemají.
Kdyby si takhle počínal politik, skončí ve směšné izolaci jako slovenští konzervativci. Když si takhle počíná byznysmen, dostane nejlepší plat a pozvání do Davosu.