ACTA privatizujú právo

Smyslem zákonů totiž nemá být maximalizovat užitek, ať již nahrávacích společností, tvůrců obsahu nebo jeho konzumentů.

Smyslem zákonů má být nastolovat spravedlnost -ta vyžaduje, aby trest byl přiměřený škodě. Bez seriózní debaty o tom, jak nastolit rovnováhu mezi vlastnickými právy a ostatními právy a svobodami, se řítíme do pekel privatizace práva.

Onehdy klidný a spíše stojatý rybníček českého internetu se již přes týden mění v rozbouřené moře. Na vině je český podpis pod skoro nevinně znějící obchodní smlouvou nazvanou Obchodní dohoda proti padělatelství, známou pod zkratkou ACTA.

Její kritici (a nejsou to zdaleka jen poněkud radikální piráti, ale také slovutní profesoři práva z britských univerzit) smlouvě vytýkají, že by její zavedení mohlo vést k porušení řady lidských práv. Jako příklad bývá často uváděn článek 23, který zavazuje signatáře smlouvy, aby do svých právních předpisů zavedli paragrafy, které jakékoli porušení autorských práv v komerčním měřítku budou automaticky klasifikovat jako trestný čin.
Zároveň má být trestným činem, zcela pochopitelně, i napomáhání tomuto trestnému činu. Komerčním měřítkem je pak fakt, že pachatel má z této obchodní činnosti přímou či nepřímou hospodářskou nebo obchodní výhodu.

Na první pohled by se mohlo zdát, že není jasné, proč by mělo vadit, že by padělání či masivní prodej kradeného softwaru měly být trestné. Jako obvykle i zde se ďábel skrývá v detailu. Tím jsou příliš vágní termíny “komerční měřítko” a “nepřímá výhoda”. V zemi zatížené přehnaným právním pozitivismem, kde je zvykem doslova “dřenit” zákon až na kost, lze začít okamžitě tuto část dovádět ad absurdum. Bude trestně odpovědný každý, kdo použije útržek písně do uměleckého remixu? Přeci může novou skladbu hrát někde za peníze? Budeme zavírat učitele, kteří namnoží pro studenty studijní materiál? Vždyť jim přeci dali nepřímou výhodu tím, že je ušetřili od placení nákladných učebnic. A tak by se dalo pokračovat.

Vypadá to absurdně, ale ACTA v základu nepočítá s žádnou podobou “fair use” či využíváním materiálů v uměleckém díle a podobně. Je to jednoduché a důrazné jako v případě boje s terorismem. Mimochodem, na toto nebezpečí skryté v celé dohodě upozorňují nejen lidé z nevládních organizací, ale také právní experti z akademického prostředí.

Celá věc vypadá ještě šíleněji, pokud si uvědomíme základ celé konstrukce. ACTA totiž předpokládá, že nelegální stahování filmů a audiozáznamů způsobuje tak velké škody, že je třeba snížit jakoukoli hranici pro trestní odpovědnost a zavést opatření, která obvykle přijímáme v boji proti terorismu.

Jaké jsou ty skutečné škody?

Opravdu je to tak, že by každý, kdo si stáhne film, na něj šel do kina? Tak se totiž počítá u nás škoda z nelegálního stahování. Počet stažení krát cena za vstupenku na film. Jenže realita je jiná. Výzkum objednaný švýcarskou vládou ukázal, že mladiství, kteří nejčastěji kradou filmy na internetu, mají poměrně nízký rozpočet, a pokud by si film nestáhli, prostě by na něj nešli, protože by neměli peníze na lístek. Holandský výzkum zase ukázal, že lidé, kteří si nelegálně stahují hudbu, častěji chodí na koncerty. Celá věc je tak zřejmě mnohem složitější.

Smyslem zákonů totiž nemá být maximalizovat užitek, ať již nahrávacích společností, tvůrců obsahu nebo jeho konzumentů. Smyslem zákonů má být nastolovat spravedlnost -ta vyžaduje, aby trest byl přiměřený škodě. Bez seriózní debaty o tom, jak nastolit rovnováhu mezi vlastnickými právy a ostatními právy a svobodami, se řítíme do pekel privatizace práva.

O autorovi: Josef Šlerka, pedagog na FF UK, šéf výzkumu společnosti Ataxo e-mail: josef.slerka(zav)gmail.com

Článek vyšel v Lidových novinách 1. února 2012.

Šíření informací nelze zastavit!